75. výročí posledního boje československých parašutistů

      Vážení přátelé, vlastenky a vlastenci

„Sedm hrdinů, sedm hodin proti sedmi stům vrahů“

      V neděli 18.6. jsme se zúčastnili pietního aktu a dalších připomínek posledního boje sedmi československých parašutistů, jenž se tak nesmazatelným písmem zapsal do naší historie. O vykonání spravedlnosti nad třetím mužem velkoněmecké říše toho bylo již popsáno mnoho.

      Co ovšem při psaní nikdo netušil bylo, že si budeme 75. výročí připomínat v okamžiku, kdy se budou nejvyšší představitelé našeho státu lísat k sudetoněmeckému landsmanšaftu jako k historické autoritě a neziskové organizace budou pořádat workshopy pro děti, kde  budou opakovat hesla z Protektorátu „Velkoněmecká říše – náš vzor“  a podobně. V době, kdy ministr kultury prohlásí, že: „…. bychom mohli být jednou ze spolkových zemí !“

      Tím více jsem rád, že pietní akt byl velmi důstojný a poměrně velmi navštívený. Jako účastník každoroční musím říci, že letošní i loňský měly vzrůstající úroveň a účast. Zároveň doprovodné akce byly naprosto jedinečné. Byly tak dobré, že si zaslouží samostatný článek, zvláště pak britský tábor na Karlově náměstí, připravený rotou „Nazdar“.

      Připomeňme si tedy, jak reagovala „tisíciletá říš“ na bezpříkladný čin československého domácího i zahraničního odboje, jímž bylo vykonání spravedlnosti, nad jedním z nejvýše postavených mužů „nadřazeného“ národa!

Pietní akt

      Vlastní pietní akt započínal v 10.00 u krypty Cyrilometodějského kostela v Resslově ulici. Ale už před devátou hodinou jsme museli odevzdat pamětní věnec k očuchání čmuchacím psem. Odhadem se tam sešlo 40 – 50 věnců, nepočítal jsem je. Přímých účastníků bylo na tři sta, počet diváků bych odhadl na 500 až 800.
Při zahájení pietního aktu prý byli účastni politikové Sobotka, Stropnický a Herman. Zvláště účast onoho ministra kultury Hermana považuji k výše zmíněným skutečnostem osobně za plivnutí do tváře a výsměch všem obětem heydrichiády!
Jsem rád, že jsem v tu chvíli stál na konci Resslovky u věnce a nemusel jsem se na tu odpornost dívat.

 
Baráčníci

  
Delegace slovenské armády                                          Pohled dolů Resslovkou hodinu před zahájením.

  
Náš spolkový prapor celkem vévodil                  Prapory baráčníků, Orlů, Sokolů i našich zahraničních jednotek

  
Účastníci v dobových uniformách

  
Posádková hudba AČR                                                  V restauraci U parašutistů je tematická výzdoba.

                                                                                        Nebylo plno jen na ulici…

  
                                                                                           Ten s lipovými listy na stuhách je náš, spolkový.

  
                                                                       Pohled ke kryptě po skončení aktu.

  
Závěrečný pochod čestné jednotky.                               Úsměv na závěr :-D

Závěrem chci poděkovat a jsem rád , že i další lidé z webu se přišli podívat na tuto vzpomínku. Doufám, že přijdou i příště.

Jak už jsem psal – je potřeba si tyto věci připomínat, zvláště v současné době.

Pro vlast. na Zdar

Příspěvek byl publikován v rubrice AKCE 2017. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář