Vlastenecký výlet na Blaník 14.4.2016

 

      Vážené vlastenky, vážení vlastenci, přátelé,

rád bych se s Vámi podělil o radost, která nás všechny provázela při našem výletu na Blaník předminulou sobotu.
Úvodem nesmírné poděkování přípravnému výboru, který se skládal ze čtyř lidí. Odvedli obrovský kus práce, ať už duševní nebo fyzické. Nebudu jmenovat, ale účastníci vědí. Vím, že by se našlo dobrovolníků i víc, ale bohužel mnozí jsou zdaleka a často to chtělo osobní účast. Tak ještě jednou veliký dík!
Ale co bych s tim dělal ciráty. Přispěl Bear64 a to tak že při debatě v restauraci řekl – potřebujete peníze. Kývli jsme  – samozřejmě. Vytáhl dvě tisícovky a dal nám je. Řekl jsem, že to vyúčtuji, ale jenom mávl rukou. Za to jsme pořídili jednu šlonzskou orlici, další stuhy na výrobu kokard a za osm stovek látku na výrobu praporců a guirland.
Další poděkování zaslouží Oppor. Zařizovala, telefonovala, domlouvala. Spolu jsme byli čtyřikrát na místě, Blaník vyšlápli, mluvili se starosty, farářem, domlouvali ubytování.
Další členové přípravného výboru radili, podepisovali atd, atd. Jedna milá paní zaplatila odznáčky s motivem výletu. I jí nesmírný dík.

Dám sem několik fotek z přípravy. Ze chvíle, kdy jsme se dozvěděli o Svěcení zvonů v Libouni atd.

  
Od Vlastenky je krásný výhled na Blaník… …na oba Blaníky.

  
V Libouni už se staví podium pro zvony.

Když jsme byli na Blaníku poprvé, ještě ležel místy sníh…

  

  

  

Tak to byla v krátkosti předehra.

Na Blaník jsme my, organizátoři, vyrazili už v pátek, abychom všechno přichystali.
Rozložili jsme informační stan a večer v hospodě jsme ještě dodělávali výzdobu a chystali nezbytné. Bylo nás pět, jako v Poláčkovi, akorát Eda Kemlink chyběl. http://www.diskuteri.eu/
Nebudu sem dávat moc fotografií, protože na všech jsou účastníci. Budu tentokrát skromnější.
V sobotu v Libouni už od pěti ráno makalo asi čtyřicet lidí. Tak jsme přesadili Vlastenku
do nového květináče a ozdobili jí kokardou v národních barvách.

  
V Libouni se už v pět dokončují poslední přípravy…   Hasiči netrpělivě očekávají, až poteče pivo…

  
Zvony ještě nanečisto na místě a Vlastenka jako         Pan starosta s náčelníkem hasičů obhlížejí finiš…
ouchcapek vedle…

  
Stoly se začínají prohýbat 😉 A v Louňovicích na náměstí stojí náš informační stan.

  
V Libouni už jsou nastoupení hasiči.…zvony jsou na místě….

  
A mše začíná.Náměstí je plné – je to velká slavnost.

    
Pan kardinál skrápí zvony…

  
…a vykuřuje je.   Slavnostní poklepání…

A tady došlo k jednomu nedorozumění. Pan kardinál posvětil zvony a pak zase zpátky na pódium a kázal dál.
A my už jsme si říkali – a je to! Vlastenka ostrouhala. Jenže po dvaceti minutách sešli z podia dva jáhnové, popadli lipku….

  
…popadli lipku…

  
  No – to už se culíme…

  

  

…popadli Vlastenku, vynesli ji nahoru a tam jí pan arcibiskup posvětil. Takže vlastně ještě nad těmi zvony. Jaké to pro Vlastenku vyznamenání!
Pan kardinál mluvil otevřeně a pěkně. U lipky mluvil o vlastenectví, o tom, že je ho málo a právě nyní je potřeba…

      Jinak při mši zdůraznil, že je potřeba pomáhat potřebným, ale být na pozoru před vlivem cizího božstva a cizáckého učení, které je nenávistné a může našemu národu přinést zmar a utrpení. Moc pěkně mluvila jeho excelence.

No – a když mše svatá skončila, tak jsme popadli Vlastenku a mazali jsme ke kapličce, kde jsme ji měli vysadit.

  
  

A tak jsme vysadili Vlastenku. Každý si hodil jednu lopatku země, zarecitovali jsme básničku a vyrazili ku Louňovicům, abychom také nakonec vyrazili na Blaník. Tady už nebude mnoho fotografií abychom neprozradili totožnost účastníků.

      Po příchodu do Louňovic už na nás čekali další, kteří se nechtěli účastnit církevního obřadu. Stejně jsme se zdrželi, protože nám vyhládlo a mnozí se chtěli najíst. Pan číšník byl zaskočen, jak už psala Kolemjda, že mu do hospody přišli lidi (ač byl v průběhu dvou měsíců 4x předem varován) a tak jsme nabrali hodinku zpoždění proti plánu. Ale vůbec to nevadilo, protože už jsme nebyli vázaní žádnými povinnostmi….

  
  
Ještě jednou Vlastenka s oběma Blaníky…

      Takže s fotkami jsme téměř skončili. Na Blaník jsme se vyškrábali všichni, kromě jednoho kamaráda. O některé jsem měl i strach, ale nakonec k mému obdivu zvládli všichni. Nahoře u rozhledny jsme počkali na všechny opožděné. Když dorazili, řekl jsem pár slov na uvítanou – ale už si je nepamatuji. Poté zarecitovala ta mladá dívka báseň Blaník. Nato jsme přečetli na střídačku zdravice a proslovy. Se svolením autorů sem napíšu, co nám napsali i když u někoho neuvedu ani jeho nick.

 


Novojorský krajan nám píše ze vzdálenosti 6 570 km:
„Drazí přátelé,
tam pro mne tak daleko v mé rodné zemi. Jak rád bych dnes byl s vámi, ale není to možné. Zdravím Vás všechny a chci Vám poděkovat za to, že nejste lhostejní k osudu té naší krásné české země. Naše vlast stojí na rozcestí, kdy se jedná o to, zda naše děti a naši vnuci budou žít beze strachu z věcí budoucích. A proto vás všechny zdravím na pro Čechy posvátné hoře Blaník a řekněte spícím rytířům, že s „cizáky si poradíte sami, ať klidně spí dál“.
Blaník se neotevře. Blaník je v našich srdcích. V nadšené a obětavé lásce k rodné zemi.
Zdraví vás všechny český emigrant v USA Milan.
Nad řekou Blanicí tyčí se hora,
chudé tam políčko sedláček orá.
Hlouběji zatlačil do země radlici,
kov na kov narazil, vyoral přilbici.
Tak pověst nelhala! Jsou tam a čekají.
Děti mé, neplačte, nezoufej, můj kraji!
Ruce pryč, cizáku, zde domov tvůj není!
Z hory se ozývá zlověstné dunění…“

 


Ze 2 754 km vzdálené španělské Sevilly píše další krajan:
„Nazdar Cesi.

Jestli dovolite, rad bych neco rekl. Ziji uz mnoho let v cizine, odesel jsem v osmasedesatem, ne ze bych chtel, ale proto, ze jsem musel. Nikdy jsem se za svoji narodnost nestydel. Kecam, jednou ano: Bylo to v Londyne v roce 1969. Nejaka hudebni skupina vydala desku „laska, laska“ a vzhledem k politicke situaci byli tito chlapci pozvani do Londyna, kde s nimi bylo zachazeno skoro jako s Beatles. Bydleli v luxusni rezidenci, poradali koncerty a dokonce byli pozvani na obed ke kralovne. Kluci se najedli a odnesli si na pamatku nejake pozlacene pribory, ktere jim byly nasledne sebrany, kdyz s nimi chteli opustit kralovsky palac. Vim to, protoze jsem tam figuroval jako tlumocnik. Cela afera se ututlala, ale kluci byli z vily vyhozeni a dostali 10 dni na to, aby opustili Velkou Britanii. Chlapci ovsem ve finale vykradli Fish&chips shop, byli opet dopadeni a vystehovani bez odkladu. Tehdy jsem se tak stydel, ze jsem se s tim, ze jsem take Cech, moc nevytahoval. Ale to uz je davno a byl jsem jeste mlady a blby…
Po tom, co se u nas deje na politickem poli, jsem si uvedomil, ze porad jeste existuje vlastenecka hrdost, ze je spousta lidi, kteri jdou proti vetru a ja jsem na ne velice a velice pysny. Nesmirne si vazim vsech, kterym neni osud vlasti lhostejny a i kdyz vedi, ze je to boj Davida proti Goliasovi, daji do toho vse, co maji.
Zdravim vas vlastenci a vlastenky, hrozne rad bych se zucastnil Vyletu na Blanik, ale mam to kapanek z ruky, Spanelsko neni za rohem, to ovsem neznamena, ze nejsem srdcem s vami.“

 


A jako další sem rád překopíruji krátký proslov, který mi poslal Silný Kuřák, jenž osobně na Blaník nemohl:
      „Vážené a milé vlastenky, vážení vlastenci.
Setkáváme se tady, na tomto symbolickém místě, v době, kterou lze bez uzardění nazvat přelomovou.
Značná část společenských zvyků, tradic, i demokratických principů je stále více měněna a deformována.
Příkladů, kdy se pod hlavičkou liberalismu, morálky a demokracie mění společnost na neliberální, nemorální a nedemokratickou, je řada. Jako houby po dešti se objevují stovky uskupení a organizací, které proti vůli většiny obyvatel podporují neřízenou migraci a s arogancí sobě vlastní prosazují záměry, které s největší pravděpodobností zavlečou země do ekonomického, společenského a právního chaosu. Za desítky milionů lidí v celé Evropě rozhodují jedinci, nemající žádný mandát k tak rozsáhlým zásahům do Evropy – a ani se neobtěžují ptát se obyvatel. Veřejnoprávními médii jsou zjevně zamlčována fakta, informace jsou upravovány a mnohdy jsou dokonce zcela lživé. Lidé, projevující svůj nesouhlas, jsou dehonestováni, nálepkováni a uráženi. Elitami je záměrně přehlíženo mnohonásobné porušování zákonů ze strany migrantů, v obyvatelích je pěstován pocit, že nejde nic dělat, a konkrétně u nás je vsugerovávána myšlenka, že nás se to všechno vůbec netýká. Představitelé Evropské unie, za souhlasu většiny politických špiček evropských zemí včetně našich, dostatečně projevili svou naprostou neschopnost a nekompetentnost. Za politická vítězství jsou vydávána opatření, která nejsou ničím jiným než ustupováním ve všech aspektech. Ustupuje se všude: ve školách, ve financování, v právu, dokonce i ve staletých tradicích jednotlivých národů, v oblékání, dokonce i ve stravování…
A co touto pštrosí politikou získáváme? Nic pozitivního… Jenom společenskou a ekonomickou zátěž, zvýšení kriminality a jako bonus pocit, že kdykoli a kdekoli vedle nás může explodovat bomba…
Je prokazatelné, že mezi migranty proudí do Evropy stovky a tisíce zločinců, kteří se nerozpakují před ničím. Je prokazatelné, že do Evropy se pašují zbraně. Je prokazatelné, že za pomoci dřívějších migrantů se formují utajené teroristické organizace. Je prokazatelné, že řada cizích duchovních podporuje a zčásti i organizuje nepřátelství vůči původním obyvatelům Evropy. To všechno klepe na naše hranice a je jen otázkou času, kdy se ta lavina převalí i přes nás. Proto je naprosto nezodpovědné, jestliže politici nás konejší tím, že Evropa může přijmout miliony migrantů aniž by to poznala, či že se nás to netýká…
České země, ať už v dobách Českého království anebo v dobách republiky, prožívaly období někdy hrdé a úspěšné, někdy zase ponižující a zoufalé. Ale vždycky, i v těch dobách nejtemnějších, se mezi Čechy, Moravany a Slezany vždycky našli lidé, kteří viděli dál, kteří měli odvahu postavit se zlu, a tuto odvahu podpořili vším, co měli, i vlastním životem. Takoví lidé jsou i dnes mezi námi. Hledejme je a podpořme je. Už skončila doba, kdy je možné kličkovat a nepostavit se jednoznačně na stranu té krásné země, kterou nazýváme domovem… Česká republika nás potřebuje, protože je ohrožena.
Silný Kuřák „

 


      A nakonec ještě jednu zdravici z 5 801 km vzdálené kazašské Alma Aty od vlastence Burdena:
Vážení Češi a Češky.
Dovolte mi, abych Vás pozdravil při příležitosti výstupu na jednu z nejposvátnějších hor této krásné země. Věřte mi, že i když jsem fyzicky vzdálen, srdcem jsem zde s Vámi.
Oslovuji Vás Češi a Češky, protože právě tak to cítím. V dnešní době, kdy se nás mnozí snaží přesvědčit, že Čechem, Australanem či Američanem je ten, kdo má český, australský či americký pas to já tak nevnímám a věřím, že to tak nevnímáte ani vy. Být Čechem neznamená mít jenom onen kus úředního papíru s razítkem, který Vaše češství stvrzuje. Být Čechem u mne znamená, že ctím desítky generací našich otců a dědů, kteří kladli kámen ke kameni při stavbě Karlova mostu či University, že držím v úctě ono pole u Stadic, kde Přemysl toho jména první oral se svými voly, že cítím hrdost v Ústí, Tachově a Domažlicích, kde mí a také Vaši předkové za cenu své krve nevpustili cizí křižáky do království, kde již nepanoval král. Jako Čech rozumím Matce, která se bála o syna, ale vidouce nepřítele na hranici, dala mu pušku do rukou a řekla „Jdi!“
Po mnoha letech míru se opět objevil za horami Krušnými temný mrak a blesky z něj naznačují blízkost doby meče a ohně. Opět zde téměř po stu letech povstal Mistr Lží a ústy své velké služebnice, jakož i mnoha menších sluhů žádá Kristovy děti, aby přivinuli na svá srdce ty, kdož volají „Není boha kromě Alláha a Mohamed je jeho prorokem!“
Neb poslal on svého náměstka, Pána Much Baal Zevuva aby vzal velký mrak svých dětí, překonal s nimi moře a zemi a pokryl těmito černými mouchami země šťastné a bezelstné. A děti Belzebubovi přišli a v srdci si přinesli svého krutého pouštního boha a klaní se mu. A nestačí jim, že se mu klaní oni, chtějí také, aby se mu klaněli všichni ostatní v zemích, kam přijdou a usadí se.
Jsou doby, kdy se bojuje slovem a jsou doby, kdy se bojuje mečem. Opomněli jsme bojovat proti lžím pravdou a stokrát opakovaná lež se sice pravdivou nestala, nicméně mnozí jí jako pravdě uvěřili. Služebníci Pána Lží ze svých vysokých postů na katedrách univerzit opředli svými slovy mnohé z našich dětí a ti staví se teď proti svým otcům a matkám a zvou je hloupými. Opět se z hlubin minulosti vynořily cely, kam soudci zavírají ty, kdož pravdy se nechtějí zříci a odmítají mlčet. Opět volá se po hranicích, které by navždy umlčely ty, jež za pravdu bojují. Hus i Palach již mají své následovníky v dobách současných.
Evropa se dnes již rozhořívá. Děti Pána Much přinášejí krvavé obětiny svému krutému bohu a jeho srdce se raduje. Přinášejí mu na stůl čest švédských, německých či francouzských žen a jeho srdce se raduje ještě více. Stavějí mu svatostánky a z vysokých věží zpívají oslavné písně na jeho počest. Neb dal jim on země bohaté s lidem s duší otroků. Čím více se vznáší k nebesům jejich zpěv, tím méně jsou slyšet zvony kostelů.
My zde v Čechách máme ještě čas na několik nádechů. Máme poslední chvíle, kdy se můžeme rozhodnout, zda chceme být rovněž otroky, či zda nabrousíme meče a u Ústí, Tachova a Domažlic jim řekneme totéž, co tam naši dědové řekli křižákům.
TUDY CESTA NEVEDE, TADY JSOU ČECHY.
Přeji hezký den
Burden“

Myslím, že po těchto proslovech už je potřeba napsat jenom poděkování lidem kteří pomohli,
aniž by byli z našeho středu. Velké poděkování
paní starostce Kučerové
panu starostovi Babicovi
panu místostarostovi Novotnému
panu Weisbauerovi
panu Otradovcovi
a v první řadě jeho excelenci, arcibiskupu pražskému, panu kardinálu Dominiku Dukovi.

 A na úplný závěr jednu fotografii – všichni víte proč a všichni víte o koho jde …

Demonstrace 6.2.2016

Děkuji všem za účast, přejme Vlastence ať roste a těším se na všechny na dalším Vlasteneckém výletu.

Pro vlast – na zdar

 

Příspěvek byl publikován v rubrice AKCE 2016. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.