Dějiny kostela Nanebevzetí Panny Marie v Louňovicích pod Blaníkem

      Přátelé, vlastenci,

Louňovice pod Blaníkem je víska u Čáslavi, která převážně slouží jako „základní tábor“ pro výlet na památnou horu Blaník. Při našem loňském vlasteneckém výletu jsme jí také ve stejném duchu využili.

Setkali jsme se se vstřícností místních, ať už paní starostky, nebo Sokolů, kteří nás nechali přespat ve své provizorní ubytovně.
Seznámili jsme se i s místním vlastencem a národovcem, bratrem Otradovcem, jenž nám velmi pomohl s přípravou i průběhem našeho výletu.

Pobratim Otradovec nás požádal o uveřejnění svého článku, ve kterém se zabývá historií louňovického kostela „Nanebevzetí Panny Marie“, jenž zpracoval s velikým nasazením a s pečlivostí vědce.

Věřím, že si jeho stať rádi přečtete, v mnohém je minulost řečeného kostela poučná a prolíná se s našimi dějinami, s jejich úskalími i výšinami.

Z pera pobratima Otradovce:

Dějiny kostela Nanebevzetí Panny Marie v Louňovicích pod Blaníkem.


Ves a později městys Louňovice vznikly s největší pravděpodobností v souvislosti se založením kláštera premonstrátek v roce 1149 za panování Vladislava II. V té době byl založen i kostel, zasvěcený sv. Václavu. Dne 23. 8. 1420 byl klášter husitskými vojsky vypálen a zbořen a jeho osud sdílel i kostel, ze kterého zůstalo jen torzo obvodových zdí. První důkladnou opravu na místě původního chrámu vedl a financoval kolem r. 1658 tehdejší majitel panství Karel Adam z Říčan, který do kostela nastolil od svátku Máří Magdaleny roku 1660 opět katolického kněze. Dlouhé roky před tímto datem se zde sloužilo pod obojí.


Pohled na Louňovice v pozadí s velkým Blaníkem

      Při přestavbě byly využity původní gotické zdi, což je patrné zejména na trojbokém závěru presbytáře, jeho klenbě a oknech. Jinak byl kostel zcela zbarokizován ve 2. pololetí 17. stol. (Někde je uváděn rok 1670). Jde o jednolodní obdélníkovou stavbu s polygonálním presbytářem, se sakristií s oratoří na severní straně, oddělenou dvěma okny od vnitřního prostoru kostela. Na straně západní je pak vyzdvižena hranolová věž s cibulovou střechou.

Hlavní oltář je z první čtvrtiny 18. století. Na oltáři je kopie Murillova obrazu Panny Marie z roku 1898. Po stranách se nalézají sochy Jana Nepomuckého a Jana Sarkandera. V lodi jsou 2 protějškové oltáře z doby kolem r. 1700. Na jednom je obraz sv. Maří Magdaleny z r. 1898 a na druhém novější obraz se sv. Janem z Nepomuku. Křtitelnice vznikla po roce 1691 a sousoší kalvárie má původ ve druhé polovině 19. století.


Interiér kostela

      Původní varhany z roku 1739 (1832) byly nahrazeny nákladem arcibiskupa Lva Skrbenského ze Hříště roku 1912 novými. Pan arcibiskup opatřil i nové hodiny na věži kostela.
Uprostřed kostela je v podlaze náhrobní kámen, pod nímž byl při pokusu o prozkoumání hrobky nebo krypty nalezen hluboký zásyp sutí, proto bylo od jeho zkoumání upuštěno. Později, v roce 1957 byla však na jiném místě znovuobjevena a prozkoumána krypta s kamennými schody, kdy bylo nalezeno 7 poměrně zachovaných rakví s ostatky 13 pohřbených. Kryptu nechal při přestavbě kostela nejspíš zhotovit jako panskou hrobku tehdejší majitel panství Oldřich Sezima Karel Skuhrovský, který ji však nevyužil, neboť je jako kajícník pochován před vstupem do kostela skrovným nápisem: „Léta 1652 dne 31.srpna umřel jest člověk hříšný, proste za něho Pána Boha.“ Není zde doložen pohřeb žádného z jeho nástupců. Krypta byla využívána v pozdějších letech, kdy panství přešlo zásluhou Karla Adama Lva z Říčan do rukou pražského arcibiskupství. Z farských pramenů se podařilo identifikovat všechny zde uložené nebožtíky, jednalo se o faráře a panské správce a dvě jejich děti. Je zde také pohřben zdejší kantor a varhaník (od 10. 6. 1676) Jiří Zelenka Bavorský (Baborský + 16. 2. 1724), otec po celém světě slavného rodáka, skladatele Jana Dismase Zelenky (* 16. 10. 1679 Louňovice, + 23. 12. 1745 v Drážďanech).

Ve věži kostely bývaly původně tři zvony, první nesl nápis, že byl ulit l.p. 1558 v Benešově, druhý přelit l.p. 1804 nákladem zdejšího děkana F.X. Nováka a dalších dárců a třetí zvon s latinskými nápisy byl přelit nákladem J. Vondráka z Louňovic r. 1740. Dva zvony padly dne 8. 3. 1917 za oběť běsům 1. světové války a namísto hlasu lásky, míru a čisté víry rozséval jejich kov po celé Evropě jen smrt. Nejstarší zvon, zasvěcený sv. Václavu zachránil kněz Fr. Soukup. Dva nové zvony obdržel kostel v létě roku 1925, které pro změnu zrekvírovali Němci a poslední zvon, sv. Zdislava, byl vysvěcen r. 1992.

Původní hřbitov kolem kostela byl josefínskými dekrety v roce 1842 zrušen a přemístěn za město. Poblíž kostela stojí jednopatrová fara, sdílející osud chrámu. Současná podoba je z roku 1690. Do roku 1624 zde působili nekatoličtí faráři, až roku 1670 zde byl ustaven katolický administrátor, který se stal později zdejším farářem. V současné době je kostel zásluhou děkana Františka Říhy po celkové úspěšné rekonstrukci.

Slíbeno dopsání závěru

 

Příspěvek byl publikován v rubrice Nezařazené. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář