Oslava Dne vítězství – reportáž z 8.5.2017

 
      V pondělí 8.5.2017 se na vrchu Vítkově v Praze konala – jako každý rok – oslava Dne vítězství nad germánskou hydrou ve druhé světové válce. Uvedu jednou fotkou:


Jo jo – je to spolkový prapor. Na naší levé straně dominoval, jen co je pravda.

Po krátkém nácviku po deváté hodině se už sešli čestní hosté, policie zahradila vstupy a směrovala diváky….

  
Dědečkové pamětníci již sedí na tribuně a netuší, jakou trapnost pro ně připravil ministr cirkusu Stropnický.

Už je dědečků pomálu, loni jich tu sedělo dobře třicet. Jen po očku koukám po stužkách vyznamenání na jejich sakách a uniformách. Tamhle je modro-stříbrná medaile Za pražské povstání, vedle ní červenomodrobílá – Čs. válečný kříž 39 – 45, dědeček vedle ho má také, ale s lipovými listy – tzn. byl udělen dvakrát. Na dalším saku žluto-červeno-modrá – britská Desert Star s připíchnutou osmičkou Montgomeryho Osmé armády – tenhle dědeček byl u Tobruku – a dál další hruď a na ní rudá stužka „Otlíčnogo“ a samozřejmě válečný kříž, na modrém saku bílofialová se šikmými pruhy  – britská letecká DFM …
…u Sokola sokolský kříž Za odboj…..

To je přehlídka hrdinství a odvahy. S mnohými dědečky jsem v minulosti mluvil a co životní příběh, to neuvěřitelná shoda a směs náhod, pevné vůle a nepoklonění se novým pořádkům! Nezdolnost a výdrž, překonání sama sebe…..
Já vím, je to patetické, ale jak jinak to napsat a shrnout – vždyť co příběh, to nenapsaná kniha….

  
A všichni čekají až zahraje vojenská hudba a přijde         A to už běží: předseda senátu odborář Milan Štěch
náčelnictvo.                                                                 a principál Stropnický.


Jednotky vzdávají čest.

Před kladením věnců normálně přijde jeden nebo dva projevy. Ne snad, že by političtí notáblové řekli něco převratného či snad objevného, to nikoli. Nikdo to ani nečeká, ve své podstatě vždy aspoň na závěr poděkují těm, co se o naši svobodu zasloužili a nám ji vybojovali.

Jaké bylo ovšem naše letošní překvapení – žádný projev a žádné poděkování nenásledovalo. Po vojenské poctě a reprodukci naší hymny se bez velkých cavyků přešlo rovnou ke kladení věnců a přehlídce čestných jednotek.
Tomu se říká „do tváře hozená rukavice“! Taková ostuda! Ani jeden z těch dvou politických notáblů neuznal za vhodné dědečkům ani poděkovat! Však, jak jsem po očku koukal, se také dost nevrle vrtěli a ošívali.

Ale možná v současné „vládní krizi“ odborář Štěch s cirkusákem Stropnickým někam spěchali, domlouvat výměnu nějakých igelitek v kuloárech, nebo tak něco a holt dědečci přišli zkrátka….

  
První věnec klade neomalený cirkusák…                                             …kladou je i dědečci, kteří bojovali u Tobruku, na Dukle…

  
…u Dunkirku a na nebi nad Biskajem i Bremami.                                 Čestná stráž spolkových praporů, Legionáři, Skauti a opět Skauti.

  
Státní hymna, prapor vzdává čest skloněním.              Prapor „Bojovníků za svobodu“.
 

Čestný pochod jednotek.

Ale ještě nebyl trapným situacím konec!

Po skončení oficiálního ceremoniálu jsme se spolu s dědečky odebrali do Památníku, kde vždy probíhá následný akt vyznamenávání a povyšování bývalých bojovníků. Jaké však bylo překvapení dědečků i nás, když přišel k výtahu do prvního patra jakýsi ministerský fámulus a všem asi padesáti lidem oznámil, že vstup je pouze pro vyznamenávané na pozvánku podepsanou osobně ministerským cirkusákem Stropnickým.

Zprvu nikdo nevěřil, ale když neurvale od výtahu odstrčil bratra Vosátku – devadesáti šesti letého Sokola, došlo nám, že to zmíněná podržtaška myslí vážně. Rozhostilo se ticho, ve kterém každý vstřebával tu míru nechutnosti scény až bratr Vosátka prohlásil:

…a ještě dodal vzkaz panu cirkusáku Stropnickému, který měl podržtaška vyřídit, ale který zřejmě nevyřídil. Bratr Vosátka je fronťák a nechodí občas pro výraz daleko. Přesně si to nepamatuji, ale týkalo se to celé Stropnického rodiny, okolností při ministrově početí, při početí jeho nedomrlého syna i otce a mravního profilu jeho manželky, její dcery jejich předků i nenarozených nemanželských dětí….

Musím říci, že nejen já, ale i všichni jsme s ním naprosto souhlasili. Taková míra neúcty, mravní pokleslosti a nedostatku taktu i vychování, kterou předvedli cirkusák s odborářem ruku v ruce, se skutečně nevidí každým rokem!

A já se ptám – jaká to míra a vlna dekacence, zhůvěřilosti a mravního bahna vynesla do vysokých funkcích takové nuly, burany a vidláky a morální bonsaje ? Arogantní, naduté a neschopné křiváky?

Darmo přemýšlet!

Pro vlast – na Zdar

Vláďa Brom


P.S.   Za bolševika jsme se nedozvěděli ani slovo, že k osvobození naší vlasti přispěla i americká armáda. Dnes se zase mlčí o Rudé armádě. Nesnáším tuto devótnost a nesnáším ty, jež toto pokrytectví provozují a vyznávají beze špetky studu a hrdosti !

Proto jsem se vypravoval před rokem 89 se dvěma kamarády k Plzni, abychom tam téměř tajně položili kytku k neupravenému pomníčku.

A z téhož důvodu jsem se (jako soukromá osoba) vypravil o den později 9. 5. 2017 na Spojenecký hřbitov na Olšanech položit jednu kytičku k hrobům padlých Rudoarmějců. Dám sem asi dvě nebo tři fotky.

Ti, co za nás padli, už nepromluví a je jedno jestli mluvili anglicky, rusky a nebo bulharsky……ale díky nim my žijeme!

Vláďa

  
Před pomníkem padlých Rusů.                                           Mezi těmito karafiáty leží i ten můj.

 

 

 

 

Originální vojenská knížka seržanta
gv. Aleksejeva, kterou přinesl jeho syn.
Na dokumentu vystaveném Českou
národní radou se lze dočíst (špatnou
ruštinou), že gv. seržant Aleksejev
„osvoboždíroval Osrávu, Bochumin,
Olomotz i pogíb pri osvobožděniju
Prági 10.5.1945 “ (?)

Příspěvek byl publikován v rubrice AKCE 2017. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.