Vlastenecký výlet na Říp 15.10.2016

      Vážené vlastenky, vážení vlastenci, bratři a sestry,

      jak víte z pozvánky, v sobotu 15.10. jsme my, vlastenci, vyšlápli na horu Říp, odkud náš pradědek poprvé viděl naší českou kotlinku jako na dlani.
Jako základnu jsme zvolili obec Ctiněves, kde je prý Praotec pohřben. Má tam taky svojí hospodu, ale ta mu prý už nepatří. Každopádně se po něm jmenuje a je uvnitř moc pěkná. A také není drahá :-D.

  
Památná lípa ve Ctiněvsi


Praotcova hospoda ve Ctiněvsi

My jsme dorazili jako první v půl jedenácté, ale vzápětí dorazila skupina vlaková a další skupiny automobilní. Tak jsme v průběhu dvaceti minut zaplnili hospodu po okraj, srazili si stoly a začali diskutovat, rozdávat klobásky a ořechy, montovat vlajky, rozdávat kokardy…. Prostě činností nad hlavu.

        
Kromě Praotce tam mají i Přemysla s lýkovými škrpály a mošnou                    Chtěl jsem dát každému kokardu – jen jednu

Potom, co se rozdaly ořechy na vánoční pečení, povyměňovaly se klobásky, česnek a hořčice, jsme se zvedli a vyrazili.
      Ze Ctiněvsí je to kilometr či dva k úpatí Karakoramu…ehm, chtěl jsem říci Řípu. Ovšem jen co jsme vyrazili, začalo krápat. Tak jsme byli trochu roztrpčeni, ale jakmile jsme došli až k úpatí, tak pršet přestalo a počalo vylézat sluníčko. (Nezaměňovat se „sluníčky“). Slunečné počasí nás pak už provázelo po celý výlet.


Říp od Ctiněvsi

  
Nejmladší účastníci                                              Vzhůru k úpatí


 
 U této stavby se názory našich odborníků různily. Optimisté se domnívali, že zde druidové budují nové, malé, ryze české Stonehenge, jež bude ukazovat letní a zimní slunovrat, realističtější část účastníků to však chápala jako obětní místo a nízký kámen uprostřed by měl být zanedlouho zalit mnoha litry lidské krve ze srdcí, jež budou krví zbrocení kněží rvát jestě tlukoucí z těl obětovaných domorodců.
 
 
 
  Zatím po cestičce okolo úpatí                                                Se znakem Diskutérů

      Původně jsme chtěli jít na Říp ze Ctiněvsi, z jihovýchodu. Když jsme ale došli k úpatí, nechali jsme si poradit jedním z našich účastníků, jenž už byl nahoře několikrát, že červená stezka je bahnitá a kamenitá, čímž by představovala pro některé naše hůře chodící velký problém. Obešli jsme proto horu proti směru hodinových ručiček o cca 100 stupňů a dostali jsme se až k vybetonované hlavní cestě k vrcholu.

  
Info cedule                                                             Další cedule (foto Surimi)

  
Na staré cestě jsem teprve viděli, kolik výletníků           Ani není vidět, jaký je to krpál 🙂
na Říp míří. Bez přehánění stovky.

  
Krátká zastávka na Mělnické vyhlídce.                        Pink hlídá sváču a kafe v termosce
Kafe, buchty, škvarkové placky…


Ještě jednou vyhlídka. Nejlépe má na vrchol nakročeno malá Eliška! rofl


Pohled z Mělnické vyhlídky. Bylo dost kouřmo, viditelnost nevalná

      Ze Ctiněvsi jsme vyráželi v poledne a když se před námi objevila hospoda a kousek od ní románská rotunda Svatého Jiří bylo asi ke druhé. Hospoda je uvnitř moc hezky a tematicky vyzdobena. Samozřejmě jsme zajásali, dali si něco k jídlu a pití a pak kdo chtěl, šel na prohlídku rotundy. Začínala v půl třetí.

  
Řípská hospoda – bývalá turistická chata                    K tomu není co dodat, snad jen aby to tak zůstalo napořád.

  
Podávalo se sice venku, ale uvnitř byla krásná výzdoba            Každý po výstupu odpočíval, jak chtěl

  
Vykukuje rotunda (foto Surimi)                             Okolo se rojí desítky lidí

                                                                                     Rozdíl mezi lvem a liškou

  
Před prohlídkou                                                           Při výkladu

       
                                                         Dřevěný, polychromovaný Jiřík píchá draka – symbol zrady

  Vlajkoparáda                                                               Ještě zamáváme vlajkami před rotundou

  
Pink střehnul medicinální láhev                                              Dětičky dlabou páreček

  
S dědečkem taky 🙂                                                    Pomalu vyrážíme zase z kopce dolů…..

  
Step by step – je to přeci jen krpál. Pes je na tom nejlíp, má čtyři brzdy

        
Nějak se nám prohnula fotka rofl       Krátké zhodnocení a zdravice od krajanů

   Gulášem a pivem zakončujeme vlastenecký výlet

      V hospodě u praotce jsme pobyli asi do pěti a potom jsme se rozjeli domů. Měl jsem radost – i přes výhled počasí se nás sjelo hodně, vyšlápli jsme to až nahoru všichni včetně nejmladších i nejstarších, utužili jsme pospolitost a navázali nové kontakty.

Těším se na všechny i na nové účastníky dalšího výletu. Dám včas vědět, kam se my, vlastenci, opět chystáme.

Pro vlast – na Zdar

P.S.: Na závěr připojuji Burdenovu zdravici ze vzdálenosti 5 800 Km:

      „Vážení vlastenci

      Kdysi dávno, před mnoha a mnoha lety, kráčela tudy kolona vystěhovalců. Několik z nich vystoupilo na tuto horu a rozhlédlo se. „Země ta mlékem, medem a strdím oplývá“, řekl údajně nejstarší z nich. To, co neřekl, bylo, že země ta by oplývala i domácím obyvatelstvem, které si chce svůj domov bránit. Lidé, kteří zde dříve žili, odešli totiž dobýt a zničit velké impérium na jihu. Zemi nebylo nutno dobývat, byla opuštěna a připravena k osídlení přišedším slovanským kmenem.

      Říše Římská pod náporem germánských barbarů ze zaalpských zemí padla. Říše postavila mnoho mohutných zdí proti barbarům. Postavila Hadriánův val v daleké Anglii, postavila zdi v pouštích Afriky, postavila zdi v Sýrii. Opomněla postavit celistvou zeď proti Germánům. A neměla odhodlané muže, kteří by ty zdi bránily. Toto opomenutí je stálo budoucnost.

      Kdesi daleko na východě dal dračí císař vybudovat velkou zeď proti nájezdům mongolských hord. Opomenul postavit malý kousek zdi na severu. A zanedbal armádu. Čingischánovi to stačilo a říše pod kopyty koní jeho jezdců padla.
      Francie vybudovala Maginotovu linii proti Německu, ale opomněla ji vybudovat proti Belgii a Holandsku. Jejich vojáci dobře jedli, dobře pili a běhali za hezkými děvčaty. Toto opomenutí stačilo, aby byla poražena.

      Plzeň nedobyl ani Žižka ani Prokop Holý. Zdi Plzně byly postaveny včas a bez mezer. A stáli za ní muži ochotni ji bránit.
      Maltu nedobyl Sultán Sulejman 1 nádherný proti pár stovkám rytířů. La Valetta měl zdi dokonalé a bez mezer. A křesťanští rytíři stáli na svém místě a svou zeď bránili.

      Celý středověk byl o zdech hradů a měst. Jestliže si z toho můžeme vzít nějaké poučení, tak to, že zdi fungují, ale pouze a výlučně tehdy, pokud jsou vybudovány včas a jsou úplné a bez mezer. Nicméně ani to nestačí. I dokonalá zeď je k ničemu, pokud za ní nestojí muži ochotni ji bránit.

Hordy divokých mužů jsou dnes na dohození kamenem za hranicí. Za tou hranicí, na které zeď byla zbořena. Zeď se dá postavit znovu. Ale jsou zde muži, kteří jsou ochotni ji bránit? Nebo jsou zde ovce jako v západní Evropě? Rozdíl mezi ovcí a vlkem je v tom, že vlci žijí ve smečkách a ovce ve stádech. Vlci bojují a ovce bečí. Bečí a doufají, že někdo, pastýř, policista či voják vezme zbraň a půjde je bránit. A za odměnu je ostříhá či zdaní.

      Jsme ovce nebo vlci?
Jestliže vlci, tak postavme zeď a ukažme tesáky těm, kdož jsou za zdí.
Jestliže ovce, tak plaťme daně a doufejme, že nás pastýř ohlídá. A jen bečme, když neohlídá a vlk nás zadáví.

Je to jen na nás.

A ještě si položme otázku: Jestliže NE Čechy Čechům, tak Čechy KOMU?

Burden“

Vstup do diskuze k vlasteneckému výletu na Říp zde

 

Příspěvek byl publikován v rubrice AKCE 2016. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.