Vlastenecký výlet ke Svatému Jánu pod skalou 15.6.2016

 

      Vážené vlastenky, vážení vlastenci, přátelé,

rád bych se s Vámi podělil o radost, kterou jsme užili v neděli při malém vlasteneckém výletu – tentokrát ke Svatému Jánu pod Skalou u Berouna. Po velkém výletu na Blaník v dubnu s vysazením lípy „Vlastenky“ jsme tento výlet pojali ve skromnějších poměrech, ale zase s delším výšlapem. Jak víte z pozvánky, sraz jsme měli v Loděnici u Berouna v deset hodin dopoledne a v plánu jsme měli dojít přes Barboru do Svatého Jána pod Skalou. Ze Svatého Jána jsme pak měli jet autobusem do Berouna. Osud a někteří účastníci tomu chtěli, že nakonec výlet dopadl trochu jinak, ale k tomu později.
Omlouvám se, že tentokrát nebude tolik fotografií, protože je veliká legrace dělat reportáž z demonstrace, kde jsou cizí lidé. Tady ale jsou zachyceni jenom účastníci a z pochopitelných důvodů nechtějí svoje fotografie zveřejňovat. Případně někomu zastřu obličej. Pochopitelně musím poděkovat Přípravnému výboru, který stejně jako na Blaníku zafungoval bezvadně. Takže jsme měli opět odznáčky, kokardy a další nezbytnosti. Koneckonců výbor si už na Blaníku přišel na své, při obstarávání razítek souhlasů atd. Teď to bylo podstatně jednodušší, protože jsme nemuseli nic nahlašovat a tak příprava byla ve srovnání s Blaníkem téměř procházka růžovým sadem.

  Před startem v Loděnici.

      Tak z Loděnice jsme vyrazili krátce po desáté a hned nás čekala první horská zkouška.  Ono je to totiž na tu Blbovickou pláň hezký krpál a zvlášť, když se jde po polňačce a ne po asfaltce. Tak jsme hrdinně šli po polňačce a poněkud se zadýchali. 

            
Nerad bych, aby účastníky někdo poznal…Po domluvě jsme se rozhodli pro cestu kolem sysla.

  A to už vcházíme do areálu Barbory.

      Na Barboře je moc hezky. Bohužel jejich stěžejní akce „Rotující setrvačníky“ se konala den předtím, v sobotu. Ale stejně jsme viděli některé stroje v chodu a provezli se ve vagoncích, tažených důlní mašinkou. Oni si tam totiž udělali úzkokolejku podle původních plánů a už jí mají přes 4 km. Před 15 lety tam nebyl položen ještě ani jeden pražec. Já to tam znám, protože tam mám kamarády – nadšence a dokonce můj brácha to tam jezdil asi pět let budovat. Elektřinu pro celý provoz dodává generátor hnaný taktéž stabilním motorem, který zprovoznil můj spolužák z letadel atd. Takže zatímco se ostatní účastníci vozili po trati, já tahal ze stanů rozespalé kamarády a vyslýchal jsem je, co mají nového a jakou lotrovinu zase způsobili. Nejvíc mne upoutala pozvánka na akci, kterou pořádají každé léto v okamžiku, kdy teplota přesáhne 35 stupňů ve stínu. To si objednají hasiče a ti naplní vagonky – huntíky vodou. (Huntík je taková vana na odvoz uhlí z dolu).
Huntíky se zapojí za mašinku, do každého huntíku si jako do vany vleze jeden cestující, případně různopohlavní dvojice, přes huntík se umístí prkno, na něj půlitry s pěnivým mokem a vyrazí se na trasu. Cestou se potkávají desítky dehydrovaných turistů, kteří se plazí úplně propocení okolo. Na ty se potom bujaře haleká a děvčata ukazují nahá, vnadná poprsí. Určitě se zúčastním – myslím, že tato akce má neotřelou myšlenku a takové zvláštní fluidum. 

  
Mašinka je samozřejmě Diesel a už pufá…   Tohle ovšem nejsou huntíky, ale vagonky pro tůristy.

  
Vlk se chystá ke slavnostní salvě…     …a pálí!

  
Všude ve skanzenu jsou tuny zajímavého železa. Mašinky…

 
…vagonky…   … a další a další stroje a přístroje…


I prodejní kiosek s teplým pivem musí být stylový..  Vláček se vrací, budeme musit vyrazit.

      No – a když jsem pokecal s kamarády a ostatní účastníci přijeli vláčkem zpět, rozhodli jsme se, že vyrazíme dál. Samozřejmě jako zkušení trempíři jsme nešli po turistické značce, která vedla po asfaltce do Svatého Jána, ale po kolejích, které nás po rovině zavedly až ke křížku. Vyhnuli jsme se tak zdolávání té strašlivé skály z Jána nahoru, ale došli jsme s rukama v kapsách ke křížku pěkně po rovině. 

Za skanzenem číhalo nějaké obrovské diluviální a nebezpečné zvíře, ale Vlk na něj neohroženě zaútočil kopím. To se ale zjevně míjelo účinkem. Až se Vlk statečně k němu postavil čelem a vrazil mu kopí přímo do černého chřtánu. V tu chvíli zvíře rozzuřeně zařvalo, ze chřtánu se mu vyhrnula bezbarvá krev, vyvalil se oblak páry a zvíře zdechlo.
Cestou dál jsme objevili a pro české království zabrali několik krásných přírodních destinací. 

  
A šup dál, pěkně po trati…Krásné destinace – zabavujeme!

           
A jménu císaře a krále – NAŠE!

  
      A tajnou lesní stezičkou až ke křížku…

      Cestou jsme potkávali mnoho turistů a trempířů – ten Svatý Ján je opravdu vyhlášené poutní místo. 
S mnohými z nich jsme se zastavili a pokecali, samozřejmě je zajímaly naše vlajky a vůbec, co jsme zač. Tak jsme si s každým chvíli povídali a pak jsme se s nimi hlasitým NAZDAR rozloučili. 


Kóta 91 dobyta!     A nedáme se!

  
Pohled ze skály na Svatého Jána.     …a ještě jeden.

      No – a když jsme se u křížku sdostatek vyfotografovali, zulíbali a vynadívali do okolí, zahájili jsme sestup do Svatého Jána. Krpál je to hrozný a jsem rád, že si nikdo nic nezlomil. Ale dorazili jsme do Jána v pořádku, okoukli jsme klášter a pak jsme nakoukli i do kostela. V kostele je krypta a před kostelem pramen. Napil jsem se a voda byla moc dobrá. Rozhodně chutnější než u nás v Polabí, kde je hodně železitá.
Na místě jsem se vlastně teprve dozvěděl, že Svatý Ján se jmenoval Ivan, což je rusky. V kryptě je kámen, na kterém zmožený Ivan ulehl a odpočíval. Načež přišel pohanský pastýř a zbil ho.   To kvitoval Vlk pohan tak, že co se měl co flákat a chrápat, místo aby makal.Vlk vůbec nechtěl do kostela jít, ale když slyšel o tom kameni, tak přeci jen nechal své bohy přede dveřmi a šel se podívat na ten důkaz exekuce.
Kostel sám je pak velmi zdobný a výpravný, nádherný oltář, takže si ani v nejmenším nezadá s nejbohatšími kostely staropražskými nebo horokutenskými. Při srovnání se skromnou a střízlivou kaplí, již jsme navštívili v Libouni pod Blaníkem, je to skutečný chrám.

  
Pohled (z) Jána na tu skálu, pod níž je. Ke křížku.Příchod ucaprtanců do Jána.

  
Ivanův pramen.

      Nevím, jak se to stalo, ale bohužel nemáme žádné fotky ani kostela, ani kláštera, ani krypty. K takovému omylu dochází MAXIMÁLNĚ 3x za deset let….
A kromě toho stejně bylo v těch prostorách zakázáno fotit…

No a když jsme Svatého Jána prolezli, vyrazili jsme směrem na Beroun. Slyšeli jsme, že v Hostímě je dobrá restaurace, kde bychom se mohli najíst a napít.

  
Hospoda U Grobiána.

  
      Alcazar.

  
A ještě jednou Alcazar.     A ještě.

      A tak jsme podél Kačáku a prastarých trampských osad a Manitouových lovišť došli kolem Alcazaru až k Berounce a pak proti proudu až na nádraží v Berouně. Tam jsme byli asi v šest a za chvíli jel vláček do Prahy.
Děkuji všem za účast a těším  se, že se zanedlouho vydáme zase na nějaké památné místo naší krásné vlasti při dalším Vlasteneckém výletu.
Pro vlast – na Zdar

  A rozlučka – s Alcazarem i s reportáží….

 

Příspěvek byl publikován v rubrice AKCE 2016. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.