Terezínská tryzna 21.5.2017 – reportáž

      Vážené vlastenky, vážení vlastenci, přátelé,

      rád bych vám zprostředkoval atmosféru a to, co jsem viděl v sobotu v terezínské Malé pevnosti u příležitosti každoroční tryzny za oběti německého nacismu v letech 1939 – 1945.

Už při příchodu k Malé pevnosti jsme potkávali desítky a stovky diváků, kteří se pozvolna trousili z autobusů, jichž kotvily na parkovišti desítky.


(Tentokrát se omlouvám, že fotografií bude velmi málo – nebylo nikoho, kdo by je dělal)

Diváci, jak už jsem řekl, se trousili k hřbitovu před Malou pevností. Tam byla upravena tribuna pro pozůstalé a přeživší, v čele pak lavice pro potentáty a delegace společně s kecacím pultíkem.


      Hlavní hřbitov s křížem a trnovou korunou. Škoda že velmi mnoho bronzových tabulek na hrobech je odsekáno. Dokonce i velké nápisy na na velikých pamětních kamenech jsou pryč. A sledovali jsme všichni ten případ před lety, kdy jednoho zloděje chytili a ve své podstatě ho nepotrestali za zhanobení stovek hrobů. Zjevně si z toho ostatní „zloději“ vzali poučení a u vědomí si vlastní beztrestnosti do roka, do dvou odstraní bronz z pamětního místa všechen…


Čekáme a řadíme se pozvolna ku vzdání cti.



Seřazený děčínský pěvecký sbor.

      Zatím co jsme se postavili na místo a vybalili prapory, přiblížila se desátá hodina a zazněl „Kde domov můj“. Pak nastala dlouhá doba čekání, protože po vojenských poctách vyšel z Malé pevnosti průvod s věnci a ty byly kladeny vprostřed hřbitova k pamětním kamenům u kříže. Ti, co položili věnec, potom volným krokem došli od kladiště okolo nás na tribunu.
A tak se tribuna pozvolna zaplňovala, až byla po hodině a čtvrt zcela plná. Okolo nás defilovaly delegace, vojenští zástupci, ambasadoři zemí, jejichž občané v Terezíně zemřeli.

      Také okolo nás prošel Sobotka, kterého přítomní Sokolové doprovodili potupným „fuj“ a syčením. Bojí se, že socany politicky dosazené figury do vedení Sokola vytunelují značný sokolský majetek. Osobně naprosto chápu jejich obavu. Považte – politicky dosazený náčelník Sokola, který nikdy necvičil, nikdy nezvedl činku, ani neuběhl čtyřstovku! Sokolové se o svůj majetek bojí nepochybně právem! Uvědomte si, co by stavitelé a překupníci pozemků dali například jen za tak atraktivní a obrovskou parcelu, kterou zaujímá Tyršův dům na Malé straně…

V okamžiku, kdy se všichni notáblové sešli, začala krátká křesťanská bohoslužba, jež byla následována modlitbou židovskou, pronášenou v jidiš. Tu pronesl vrchní rabín Sidon.

Nato přednesl svůj projev už výše zmíněný Sobotka. V něm „dokonce“ i zalitoval smrti vězňů i obyvatelů Terezína v době války. Zakončil ovšem pevnou vírou v evropské hodnoty a vyzvedl kolektivního ducha všech národů a pomoci trpícím z třetího světa…………

Tady musím dodat za sebe  – nepochybně si na tento projev mnohokrát vzpomeneme, až budeme jako křesťané obývat právě tento Terezín a budeme střeženi minaretem a věžemi s kulomety…


„Ofujovaný“ a div ne poplivaný Sobotka vprostřed notáblů a delegací.

      Po skončení Sobotkovy řeči pobočník či tajemník rabína Sidona oznámil, že děčínský pěvecký sbor zazpívá dvě písně. Jednou z nich byl Verdiho „Agnus dei“. Zpěv byl výborný, žádní ochotníci, z nichž jsem měl obavu, se nekonali. Ženy i muži zpívali čistě a nebylo jim co vytknout.

      Pak však předstoupil znovu rabínův tajemník a ohlásil, že romská skupina „e Roma něco“ zazpívá romskou píseň o sounáležitosti národů. (Rozhlížel jsem se, kde je romská skupina, protože jediné místo, kde by mohli být, bylo vedle děčínských zpěváků.) To už ale tajemník ohlásil, že romská skupina nic nezazpívá a ukončil pietní akt. (V kuloárech posléze prosákla informace, že pořadatelé neprozřetelně zaplatili romské skupině předem. )

      Po skončení obřadu jsme se vydali na prohlídku Malé pevnosti, kde jsem sice byl už mnohokrát, ale nevadí si některé věci připomínat neustále. Pamětníci a oficiální hosté měli přichystanou oslavu. Tentokrát nedošlo k trapné situaci jako při výročí osvobození na Vítkově a byli vpuštěni i 98letí hosté, nejenom podržtašky a straničtí kolegové premiéra.

S 98letou paní, přeživší Terezín i Mauthausen, jsem udělal krátký rozhovor, který si zde dovolím uvést samostatně.

Letošní Terezínská tryzna byla důstojná a těch několik nesrovnalostí, které jsem vám v reportáži vylíčil, nemělo na její průběh vliv.

Tak dneska krátce a s málo fotografiemi, přesto

Pro vlast – na Zdar

Příspěvek byl publikován v rubrice KONANÉ AKCE. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář