Vlastenci s Vltavanem na tryzně za utonulé 31.10.2016

      Vážené vlastenky, vážení vlastenci, přátelé,

      Na neděli 30.10. jsme my, Vlastenci, byli pozváni spolkem Vltavan ke společnému uctění a tryzně za utonulé tak, jak to tento spolek koná každý rok o dušičkách.

      Spolek Vltavan existuje již téměř sto padesát let. Založen byl roku 1871 jako sdružení plavců, rybářů a pobřežných. Tryznu za utonulé uskutečňuje každý rok okolo dušiček.
Letos těch utonulých bylo 22.
Obřad je působivý a obsahuje plavbu smutečně ozdobeným parníkem a následnou modlitbu za duše utonulých a položení věnce u sochy Vltavy na molu u mostu Legií.

      Tuto neděli se vyplouvalo parníkem Andante od Palackého mostu ve 14.00. Parník byl na palubě ozdoben černým flórem se zelenými girlandami a podle pravidel obřadu nesměl na palubě po čas plavby být nikdo kromě čestné stráže Vltavanu, kapitána a kněze.

     
Pohoštění smaženými bedlami při příchodu na parník Andante                    Přivítání mořskými vlky při vstupu na Andante                                                                                                                                                (Tedy spíš „nářečníky“, podle Maxipsa Fíka)

Po představení a uvítání se přiblížila druhá z poledne a my jsme odrazili a zamířili proti proudu od Palackého mostu k Vyšehradské skále.

  
Další z pozvaných spolků – Baráčníci. Vlevo rychtář                  Blíží se vyšehradská skála
roztylských pan Tomáš Sedláček, napravo bratr
a pobratim Jan Vlasák.

  
Nad Vyšehradem otáčíme a proti nám Císařská              Zpátky opět pod vyšehradskou skalou 
louka a za ní Spořilov s novostavbami.                           – na ní je vidět Libušina lázeň

  
Na druhé palubě vládne družná nálada                         Na první palubě jenom čestná stráž. Teď se ale kromě
                                                                                posádky a čestné stráže všichni vyloďují na zdymadle
                                                                                u Dětského ostrova.

  
Seskočit ze šedesáti centimetrů                                     Kroje Vltavanů jsou malebné
je pro někoho skoro problém

  
Pan farář je vojenským kaplanem – parašutistou.           Davelští Vltavané nemají klobouky, ale čapky
Známe ho už z pietního aktu výsadku Anthropoid.           připomínající francouzské četnické a vojenské „képi“

  
Najáda Vltava na mole u mostu Legií       Naše vltavská Najáda je nesmírně krásná
                                                            a má dobrou povahu

      Tady by asi bylo záhodno se zmínit o ceremoniálu, který provází vltavanskou „tryznu za utonulé“ každý rok. Vltavané s hosty se nalodí u Palackého mostu na parník, ten udělá okruh a vjede do zdymadla u Dětského ostrova na levém břehu. Cestou nesmí být na horní palubě nikdo krom věnce a čestné stráže – to jsem už psal. Na zdymadle se všichni krom čestné stráže vylodí a parník pokračuje v plavbě ke Karlovu mostu. Vylodění hosté zůstanou přihlížet u atria na špici zdymadla a vylodění Vltavané odejdou na molo oddělující dvě hladiny, na němž stojí Najáda. Tam nastoupí a čekají na parník, který se právě vrací a přirazí k molu. Čestná stráž vyloží věnec a kněze, pak následuje další nástup, hudba zahraje hymnu spolku a kněz se pomodlí za duše utonulých. Pak Vltavané slavnostně zavěsí věnec na hák na čelní straně pomníku, zasalutují a za zvuků smutečního pochodu odejdou a vystoupají po schodech opět zpátky k atriu, kde přihlížejí hosté.

Všichni se pak společně opět nalodí na parník a odplují zpět ke kotvišti u Palackého mostu, kde následuje na parníku další zábava, společenské nezbytnosti, káva, pivo, něco k jídlu atd.

Následující série fotografií není nejvyšší kvality, ale jako dokumentační je snad plně vyhovující.
  

  

  

  
Předseda Vltavanu pan Jaroslav Červený               Vltavané nastupují na molo u Najády

 
Z připluvšího Andante je vykládán       Vltavané se vracejí z obřadu             Smuteční věnec položený u paty
smuteční věnec a vyskakuje                                                                     Najády u Dětského ostrova.
kaplan od parašutistů.

      Tady se musím trochu omluvit, ale fotografie z vlastního aktu nemáme, protože od atria prostě nelze fotografovat něco, co se odehrává za zdí (pomníkem). Slyšeli jsme hudbu, viděli dva hudebníky z kapely a občas zahlédli fialovou ruku vojenského kaplana. Fotografovali jsme až odjíždějící parník a po schodech vystupující Vltavany. Tak se ještě jednou omlouvám 🙂

Závěrem chci říci, že jsem rád, že nás, vlastence, Vltavané pozvali. Samozřejmě jim oplatíme pozvánkou na naše další výlety na posvátná místa Čech, Moravy a Slezska.

Tradice se mají uchovávat a to zvláště v těžkých dobách. V těch dobách je nezbytné mít myšlenku, ke které je možné se upnout a tradici o kterou je možné se opřít! Samozřejmě, že takové věci nevoní těm, kteří chtějí národ rozbít a vlast zaprodat.

Mějme to jeden každý na paměti

Pro vlast – na Zdar

Příspěvek byl publikován v rubrice AKCE 2016. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.