Vlastenecký výlet na Blaník – reportáž

      Vážené vlastenky, vážení vlastenci, přátelé,

      v sobotu 22.4. se uskutečnil již druhý výstup na Velký Blaník. Už v pátek odpoledne po anabázi na D1 někteří z nás dorazili do Louňovic a po brzké večeři se pustili do úpravy místa konání první části akce – svěcení nového spolkového praporu. To místo je kousíček od Louňovic u kapličky Svaté Aničky a je z něj neskutečně kýčovitý výhled na oba Blaníky, na Louňovice i Libouň. Je to tam opravdu krásné a loni jsme tam vysadili lipku „Vlastenku“.

  Lipka přestála zimu v pořádku a pupení se jako divá.     A už sviští sekačka a hrábě a za hodinku a půl jsme
                                                                                s úpravou místa hotovi.


Od Vlastenky je nádherný výhled na oba Blaníky.

      Po zplanýrování zeleného pažitu jsme zajeli na louňovickou faru za důstojným pánem Říhou domluvit detaily žehnání praporu. Vzhledem k předpovědi počasí jsme navrhli, že pokud bude ošklivo klidně přesuneme žehnání do louňovického kostela Nanebevzetí Panny Marie. To pan farář šmahem zamítl a prohlásil, že se to prostě udělá u kapličky a u lípy a hotovo!
Tím mne upřímně dojal, protože nás napadlo to přenést do kostela hlavně kvůli němu s ohledem na jeho věk a on tím rozhodným prohlášením naplnil jenom naše skryté naděje.

      No – a pak už jsme nastěhovali do ubytovny v zámečku všechny naše věci včetně praporu a rozložili se dole v hostinci. Protože jsme ještě museli dodělat asi sto věcí – nainstalovat odznaky, domotat růžice v národních barvách, namalovat stuhy na věnec…. dodělat celý věnec… bylo toho… jako vždy.

      Ráno jsme vstávali v osm a vypukla honička, protože důstojný pán měl přijet ke kapličce v půl desáté. Mezitím začali přijíždět první naši členové, začali se scházet místní – no, nakonec jsme to stihli úplně přesně.

  
Jaké bylo u lipky počasí vidíte nejlépe na tom,                Důstojný pán, pan farář Říha s místostarostou Zvěstova.
jak jsou kluci zmrzlí.

  
Ženy z louňovického folkloristického tanečního                V tom počasí je potřeba vzít medicínu jinak by to bylo
spolku „Babinec“                                                          o zápal plic

  
Bohužel to není na fotkách moc vidět, ale posléze                 My už se pomalu řadíme, abychom donesli prapor
napravo od kapličky stála paní varhanistka, která                  na místo ke kapličce. Prapor je doposud stočený
přivezla i elektronické varhany, aby nám při svěcení              v pouzdře a nese ho matka praporu.
praporu zahrála. Nakonec je díky dešti nepoužila, ale
celý obřad s pomocí Babince a místních odzpívala.
Svatováclavský chorál, Kde domov můj.. Bylo to
úchvatné, možná právě proto, že to bylo jen zpívané.

  
Další fotky asi není potřeba vůbec komentovat. Obřad byl spontánní a důstojný….

  

  
                                                                                Trochu problémů při nasazování vlhkého praporu na žerď

 

  
Prapor poprvé svobodně zavlál.          Prapor se sklání při vzdání pocty.       A už zase stojí přímo.

  
                                                                               A po obřadu vyráží skalní pěšky a ostatní auty do Louňovic

  
                                                                           Vzdání pocty základnímu kameni z Blaníku,
                                                                           který nebyl dodán do Národního divadla

Po příchodu do Louňovic jsme se shromáždili k položení věnce k pomníku padlých ve světových válkách.

   
                                                                                           Podpraporečníci kladou věnec, prapor vzdává čest

  

  
                                                     Po odchodu od pomníku jsme se vyfotografovali před kostelem
                                                     Nanebevstoupení Panny Marie.

  
Kdo nepolíbil prapor u kapličky, učinil tak dodatečně.      A pak byla přestávka na oběd, ale vlastenci uspořádali
                                                                                 občerstvení pro všechny.


V restauraci byl díky počasi hojně objednávaný grog a svařené víno.

Poté se stalo něco, co nám udělalo obrovskou radost. Pobratimem Otradovcem nám byla předána listina udělující nám titul „Blanického rytíře“ Spolkem Libouňských rodáků.

Co mám k tomu říci? Samozřejmě jsme nic takového nečekali a přijali jsme to s dojetím a radostí.

Na fotkách je jasně vidět, jak jsem zaskočený a vyděšený …

  

  
Pamětní list                                                                 Volná zábava u oběda před výrazem na Blaník.

  
Ještě jsme  předvedli prapor                                              A také se trochu pofotili…

  
A vzhůru na Blaník. Kupodivu zase prší..

  
Na Blaníku se proneslo několik krátkých slov..


Společně na Blaníku u nejvyššího bodu.

Co říci závěrem?

Díky všem, kteří dorazili i v takové sibérii.Bylo nás méně než loni, ale ti co přišli, viděli poprvé nový spolkový prapor. A veliký dík všem, kteří se podíleli na přípravách akce – a to byli vlastně všichni. Každý přispěl svým dílem.

Věřím, že náš prapor bude dalších sto let vlát nad naší krásnou a svobodnou zemí.

Pro vlast – na Zdar

P.S. Ještě odkazy kde o nás napsali:
http://benesovsky.denik.cz/kultura_region/vlastenecky-spolek-pokrtil-svuj-prapor-u-lipky-20170423.html

Příspěvek byl publikován v rubrice AKCE 2017. Můžete si uložit jeho odkaz mezi své oblíbené záložky.

Napsat komentář